LYCOPODIOPHYTA - plavuně

Nálezy dekortikátů plavuní z petřkovických a hrušovských vrstev, Ostrava Heřmanice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Nadoddělení: Pteridophyta - kapraďorosty, třída: Equisetopsida - přesličky, rody: Knorria STERNBERG, 1825 †, Bergeria Presl, 1838 †, Aspidaria Presl in Sternberg 1838 †, Aspidiopsis Potonie 1893 †.

Knorria Sternbg. - Lyginodendron Gourlie, určitý tvar kmene, povstalý zachováním pevnějšího pletiva hlubší kory s vřetenovitě ellipsoidními vypuklinami vyhnilého a horninou odlitého parenchymu jejího.
Citace - Ottův slovník naučný: Lepidodendron

Představme si kmeny těchto pra-plavuní jinak, než kmeny recentních stromů, kde jednotlivé letokruhy značí stáří stromu. Spíše si je představme jako cibuli, která má také několik vrstev, než se dostaneme k jádru. Ani tak nejde o stáří a velikost stromu, jako spíše o jeho stavbu. Tyto vrstvy provázejí permo-karbonské plavuně od mládí do dospělého věku. Působením různých vlivů se nám občas zachovají tyto jednotlivé vrstvy bez těch svrchních a tyto pak nazýváme obecným pojmenováním dekortikáty. Jsou to vlastně různé vrstvy zkamenělých jader pod svrchní kůrou plavuní.
Nebo jinak; Kmeny plavuní, lepidodender i sigilárií bývají často, ať již vlivem fosilizačním, nebo vlivem transporttu, obvykle předcházejícího jejich konečnému uložení, značně poškozeny a scházejí na nich nejvyšší vrstvy kůry. Tyto tzv. dekortikáty pak lze již jenom stěží přisoudit určitému druhu plavuně. Zadaří-li se, lze nalézt otisk kůry s vnitřním jádrem a odpovídá-li druhé vrstvě kůry, tak lze tento dekortikát ještě přiřadit ke konkrétní plavuni. Na stránce níže, pod nálezem Lepidophloios (Lepidofloyos) laricinus Sternberg 1820 je krásně vidět na obr. 1 a 2 otisk kůry této plavuně, ale na obr. 3 je vnitřní jádro, tedy dekortikatura kůry.

Knorria - kosočtverečné polštářky již zcela scházejí, jsou zřetelné jen delší nebo kratší podélné výčnělky, které jsou stopami po svazcích cévních s parichnovým pletivem. Těchto dekortikátů je poměrně velké množství druhů a typů. Jejich přesnější klasifikace je značně nesnadná. Knorria imbricata Stern. je pravděpodobně dekortikátem plavuně Lepidodendron veltheimi Stern.

Ještě jinak; dekortikát je souhrné označení pro fosilní části kmene - stonku představující tzv. vnitřní vrstvy kůry nebo také rubovou část vnější kůry karbonských plavuní, tedy Lepidodender a Sigilárií. Spodnější vrstva kůry již nemá charakteristické polštářky. Ty výrazné kuličky jsou valouny, nebo jejich otisky. Velmi podobně ale vypadají i fosilní pozůstatky po dopadech dešťových kapek. V některých polohách jsou tyto otisky velmi časté, převážně v karvinských vrstvách. Různé stupně dekortikátů dostaly dokonce svá vlastní pojmenování (obr. níže). Plavuňovité rostliny měly zkrátka "kůru" o několika vrstvách, přičemž se nalézají jednotlivé vrstvy těchto jejich kmenů. Typický je pro jednotlivé vrstvy postupná ztráta detailů, řádu a úbytek listových jizev.

• Bergeria Berger †. Před vlastním zkameněním stonek ztratil epidermis - nejsvrchnější vrstvu kůry. Tvar listového polštářku je ještě zachován, ale listová jizva zmizí i s některými výraznými detaily povrchové kůry.

• Aspidiaria †. Zachování je závislé na okolnostech rozpadu vnějších vrstev kůry. Stále jsou však patrné obrysy listových polštářků.

• Knorria †. Tento stupeň zachování vnitřní kůry ztratil téměř všechny tkáně umístěné mimo tzv. xylému (a někdy dokonce stély). To se vyznačuje nepravidelně, podélně orientovanými žebry. Tato žebra jsou sedimentem, který vyplnil zrudnění dutin, které doprovázejí průchod cévních svazků skrz dříky. Stopy listových polštářků již chybí. Dosud nalezené stonky dekortikátu Knorria odpovídají nejen rodu Lepidodendron, ale i Bothrodendron nebo Jurinodendron. Co se týče namurských vrstev ostravského souvrství; Knorria - kosočtverečné polštářky již zcela scházejí, jsou zřetelné jen delší nebo kratší podélné výčnělky, které jsou stopami po svazcích cévních s parichnovým pletivem. Těchto dekortikátů je poměrně velké množství druhů a typů. Jejich přesnější klasifikace je ale značně nesnadná. Poměrně rozšířená Knorria imbricata Stern. je ale velmi pravděpodobně dekortikátem charakteristické namurské plavuně Lepidodendron veltheimi Stern. Vychází se četnosti jejího výskytu ve vztahu k četnosti nálezů druhu L. veltheimi v určitých vrstvách. Nejpádnějším potvrzením jsou ale příležitostné nálezy druhu L. veltheimi, které zároveň odkrývají jak svrchní kůru, tak ty spodní, včetně bergeria, aspidaria a knorria.

• Aspidiopsis †. Vizuálně je téměř totožný jako předchozí vrstva Korria, avšak jakoby nepříznivěji zachovalá. Pakliže jsme ještě mohli u dekortikátu Knorria určit jeho rodové zařazení, u této vrstvy to již možné není. Spolehlivě můžeme určit pouze to, že patří k lepidodendronovým plavuním.

Některé zdroje kladou vrstvu Aspidiaria před vrstvu Bergeria (viz obr. 2.) - Martynov

Schématická kresba (nejedná se o vědeckou rekonstrukci) znázorňuje, jak se vnější povrch stonku postupně schematizuje a pozbývá detailního prokreslení.

Zdroj: https://dinoera.com/ 

Lepidodendron lycopodioides (Sternberg, 1821) - Ostrava Heřmanice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, kmen: Tracheophyta Sinnott, 1935 - cévnaté rostliny, oddělení: Lycopodiophyta D.H.Scott 1900, třída: Lycopodiopsida Bartl. 1830, řád: Lycopodiales DC. ex Bercht. & J. Presl 1820, čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidodendron Sternberg, 1820 †, druh: Lepidodendron lycopodioides (Sternberg, 1821) †.

Lepidodendron obovatum (STERNBERG, 1820) - oddělení svrchní karbon, Mississippian, stupeň - spodní namur

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lepidodendropsida†, čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidodendron Sternberg, 1820 †, druh: Lepidodendron obovatum (STERNBERG, 1820) †.

Kosočtverečné polštářky jsou téměř izodiametrické (pravidelného tvaru - všechny rozměry jsou přibližně stejné), nepatrně však delší než širší, boční rohy mají zakulaceny, dolní a horní mírně protaženy a na konci zahnuty na protilehlé strany. jsou hustě stěsnány vedle sebe, oddělují je ostré rýhy. V horní třetině polštářku je listová jizva, která je nízká, do šířky protažená, na horní straně obloukovitá; dolní úhel je velmi široký, boční rohy jsou ostré a výrazné. Vycházejí z nich postranní kýly, které se obloukovitě zahýbají dolů a dosahují okraje polštářku až pod jeho nejširší částí. Podélný kýl bývá v dolní polovině polštářku zpravidla výrazně příčně rýhován. Polštářky na tenkých větévkách jsou vždy drobnější, zcela izodiametrického tvaru. Vyskytuje se v celém ostravském a karvinském souvrství.

Druh  se vyskytuje v celém ostravském i karvinském souvrství. V Ostravě Heřmanicích jsme na otisky těchto plavuní zatím neměli takové štěstí, jako na jiných lokalitách. Mnohé z těchto lokalit jsou však již minulostí - Staříč, Chlebovice atp. Výskyt druhu Lepidodendron obovatum je v ostravském souvrství také o poznání slabší, než např. druh L. veltheimi. Naše nálezy z Heřmanic sice nedosahují obzvlášť velkých rozměrů, jsou ale, na rozdíl od nálezů z jiných lokalit skvěle a detailně prokreslené. Je to jednak díky dobrým podmínkám při fosilizaci, ale zvláště díky tomu, že "hořící" halda fosilie vypálila podobně, jako se vypaluje keramika, tudíž de-facto minimálně zvětrávají.

Lepidodendron veltheimi Sternberg, 1820 - oddělení svrchní karbon, Mississippian, stupeň - spodní namur

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lepidodendropsida †, čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidodendron Sternberg, 1820 †, druh: Lepidodendron veltheimii Sternberg, 1820 †.

Velmi rozšířená stromovitá plavuně, zvláště v ostravském karbonu, která má při dobrém zachování nezaměnitelné a typické otisky kůry. Listové polštářky jsou protáhle vřetenovitého tvaru, jejich délka je 4 x větší než jejich šířka. Dolní i horní okraje jsou silně protaženy a jsou zahnuty na protilehlé strany. Polštářky oddělují, či obtékají úzké pruhy kůry, které vytvářejí jakési výrazné olemování, takže ty se pak vzájemně nedotýkají - my tomu pracovně říkáme airbagy. V horní třetině polštářku leží vlastní jizva po listu, která často není moc výrazná, ale je kosočtverečného tvaru, obvykle více protažena do šířky. Dolní a horní rohy bývají občas zaobleny, boční jsou mírně protaženy směrem do stran v postranní linie, které se spojují s okrajem polštářku asi v jeho polovině. Výskyt tohoto druhu je znám zvláště z namuru; vrstev petřkovických, hrušovských, jakloveckých a porubských. Je to nejběžnější druh plavuně hornoslezské pánve ostravského spodního karbonu.

Rozšíření: Vymřelá prvohorní plavuňovitá rostlina. První rostliny této skupiny se objevily ve spodním devonu (snad v siluru), vrchol jejich rozvoje připadá na karbon (zhruba před 330 miliony lety) - tehdy dosahovaly rozměrů stromů. V permu došlo k jejich výraznému vymírání, do současnosti přežil jen nepatrný zlomek této dříve velmi bohaté skupiny a dnes se jedná jen o byliny (Isoëtaceae).
Ekologie: Rostly na bažinatých půdách, v močálech - vytvářely se z nich ložiska černého uhlí. Výskyt: Spojené státy (West Virginia, Nevada, Rhode Island, Will County - Illinois), Velká Británie (Staffordshire, Skotsko), Nizozemsko, Polsko, Česká republika, Bulharsko.
Popis: Lepidodendronní rostliny (Lepidodendrales) dosahovaly výšky 30-40 m, průměr kmene až 2 m. Kmeny byly obvykle dichotomicky (vidličnatě) větvené, koruny široké, listy byly na kmeni uspořádány spirálovitě, po jejich opadnutí zůstaly na kmeni jizvy ve tvaru pravidelného polštářku. Ty měly u rodu Lepidodendron na výšku protažený kosočtverečný tvar. Šištice vyrůstaly na konci větví.
Celou velkou skupinu vymřelých stromovitých plavuní shrnujeme pod společný název Lepidodendrales. Jejich mohutný rozvoj a náhlý zánik spadá většinou do karbonského období. Hlavními zástupci této druhově bohaté skupiny jsou rody Lepidodendron, Sigillaria, Bothrodendron a Lepidophloios.

Fotografie nálezu níže - u starších a mohutnějších kmenů stromových plavuní, v místě kde kůra přecházela v kořenový systém Stigmaria, byla přítomna kůra s nepříliš dobře zachovalými polštářky, která byla navíc brázděna velkými, podélnými vráskami. Listové polštářky nejsou již tak četné a jak je z nálezu zřejmé, jsou doslova v těch větších, podélných vráskách vrostlé až utopené. Důvodů a teorií, proč tomu tak bylo je mnoho, například v důsledku nadměrné vlhkosti, sucha, či jejich střídání, ale možnou příčinou může být také pouze stáří stromu, tedy jejich genetickou, vrozenou predispozicí. Podobné malformace kůry v důsledku stáří pozorujeme totiž i u recentních stromů.

Literatura: Eva Purkyňová. FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU, ÚSTŘEDNÍ ÚSTAV GEOLOGICKÝ, 13,00 AA - 13,26 VA - D 13*10192 - ST - 113-1875 61

Lepidodendron veltheimi var. rimosum Sternberg (1822) - oddělení svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, petřkovické vrstvy, cca 327 mil. let

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lepidodendropsida †, čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidodendron Sternberg, 1820 †.

Jedná se o poměrně netypický nález druhu Lepidodendronu, který známe spíše z nálezů radnických vrstev u Plzně. Ty jsou v současnosti již vytěženy. Radnické vrstvy jsou staré cca. 310 mil. let. Tento nález od Heřmanic z ostravského souvrství je zvláštní pro to, že jsme doposud nezaznamenali z těchto vrstev nález podobný. To však neznamená, že k podobným nálezům nedocházelo nebo nedochází, jenom jsme jej prozatím nezaznamenali. Jelikož jsou nálezy tohoto druhu známy spíše z westphalu, kam spadají vrstvy sušské a doubravské z okolí Karviné, tedy rozhodně ne starší vrstvy hrušovské nebo petřkovické, odkud pochází tento nález, je pravděpodobné, že se může jednat o atypickou variaci druhu Lepidodendron veltheimi Sternberg, 1820 †, převlečený do habitu mladšího druhu. Nabízí se otázka, zda tedy mladší druh rimosum není vývojovou modifikací staršího druhu veltheimi, jež se od něj odštěpila. Samozřejmě, že i ve westphalu se veltheimi ještě nalézá, mohl však koexistovat se svými teoretickými potomky, anebo se jedná o zcela běžný nález, ale nikdo podobné nálezy nepublikuje, neukazuje, a o kterém pouze nevíme, kam jej zařadit. Na našem nálezu se však jedná o dekortikaturu této kůry.

Lepidodendron rimosum Sternberg (Sagenaria rimosa Sternberg) má jizvy kosočtverečné, z obou stran přišpičatělé, mezery mezi nimi typicky výrazně svraštělé. Kůra je často proložena nejizevnatými cévními svazky. Listová jizva uprostřed je malá, ve tvaru diamantu. Délka polštáře je 20 - 30 mm, šířka je obvykle 3 - 5 mm.
Lepidodendron rimosum může být zaměněn se vzácným druhem Lepidodendron fusiforme (Crookall 1964). Tento druh má totiž také velmi podlouhlé podlouhlé listové polštáře, které jsou podobné těm u Lepidodendron rimosum. Z diskusí Němejce (1947) a Crookalla (1964) vyplývá, že byly často oba druhy zaměněny nebo byly považovány za vzájemná synonyma. 
Podle Crookalla (1964) je tento druh zaznamenán v celém westphalu Velké Británie. Sternbergův holotyp pochází z Radnic a Kladna z Čech. Lepidodendron taxandricum, který je považován za synonymum, pochází ze svrchního westphalu A (svrchního langsettianu) uhelných polí Campine (Kempen) v Belgii. 

Synonyma
Sagenaria rimosa
Lepidodendron dissitum
Lepidodendron simplex
Lepidodendron dubium

Lepidodendron volkmannianum Sternberg 1825 - oddělení svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, petřkovické vrstvy, cca 327 mil. let

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lepidodendropsida †, čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidodendron Sternberg, 1820 †, druh: Lepidodendron volkmannianum Sternberg 1825 †.

Listové polštáře jsou kosočtverečně polokruhovitého tvaru, nahoru se mírně rozšiřují a zužují směrem dolů. Horní a spodní konce jizev jsou seříznuty - uťaty. Charakteristickým znakem tohoto druhu je uspořádání polštářků v podélných řadách nad sebou. Na vývozech v Ostravě Heřmanicích jsou zastoupeny petřkovické a hrušovské vrstvy ostravského souvrství. Druh L. volkmannianum byl zaznamenán pouze ve vrstvách petřkovických, tudíž i tento nález musí pocházet právě z těchto vrstev.

Druh Lepidodendron volkmannianum Sternberg 1825 † se vyskytuje ve vrstvách spodního karbonu v Severní Americe (Kentucky), Velké Británii, Irsku, Francii, Německu, České republice, Ukrajině (Donbass), na Špicberkách, v Maroku, Malé Asii a Austrálii (Nový Jižní Wales).
Na fotografiích níže - délka větvičky 120 mm. Zajímavá je zvláště pro primární náznaky dalšího větvení v podobě zřejmých vybíhajících šlahounů po stranách, tak pro sekundární, jako jsou jizvy (celkem 4) po odpadlých větvích. Heřmanice, 2018.

Lepidophloios (Lepidofloyos) laricinus Sternberg 1820 - oddělení svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidodendrales †, čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidofloyos Sternberg 1825 †, druh: Lepidophloios (Lepidofloyos) laricinus Sternberg 1820 †.

Na úvodní fotografii je zachycen otisk kůry druhu Lepidophloios (Lepidofloyos) laricinus Sternberg 1820 † a na obrázku č. 2 je jeho protilehlý otisk. Mezi nimi se nacházela zachovalá slisovaná část větve (obr. 3), která se nazývá Knorria sp., ale která by se asi měla jmenovat Knorria laricinus, protože je zcela zřejmé, že tento vnitřní kmínek pochází od konkrétního druhu. ze kterého se nám ji podařilo vyloupnout - obr. 4.

Lepidostrobus cf. ornatus Brongiart, 1828 - oddělení svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Čeleď Lepidodendraceae [-ceé, řec.] H. POTONIÉ, 1893 †, většinou velké stromovité vyhynulé plavuně s košatou, obvykle pravidelně vidličnatě větvenou korunou. Listy čárkovité, jednožilné. Ve kmenech převládalo korové pletivo nad dřevním. Bohatě větvené kořenonoše jsou nazývány stigmarie. Z devonu až spodní křídy.

Lepidostrobus cf. variabilis, šištice plavuně rodu Lepidodendron - oddělení svrchní karbon, Mississippian, stupeň - namur, ostravské souvrství

Vpravo nahoře Lepidostrobus sp., vlevo dole list kapradiny Pecopteris aspera BRONGNIART. Velikost kamene cca 10 x 10 cm. Nález pochází z tzv. hrubé louky, která je v podstatě v centru Ostravy. Dnes je návoz rekultivován a chce li člověk něco najít, musel by do haldy kopnout. Halda obsahuje pouze spodní část ostravského souvrství, ve kterém se jiný druh rodu Pecopteris než aspera nevyskytuje. Fosílii jsme našli zcela náhodně, při stavbě cyklistické stezky, kdy dělníci stavějící tuto stezku prováděli na lokalitě Hrubá louka nutné výkopy. 

Výtrusná šištice, neboli květ, ve které dozrávaly výtrusy - spóry, plavuňovité rostliny (Lepidodendron). Lepidostrobus silesiacus Šusta označuje úzké válcovité šištice nacházející se v celém karvinském souvrství. Z Ostravského karbonu známe ještě šistici Lepidostrobus variabilis Lindley et Hutton a Lepidostrobus ornatus Brongiart, 1828, což je fosilizovaná válcovitá šištice skupiny Lepidodendraceae, která zasahuje do celého karvinského souvrství. U plavuně rodu Sigillaria známe také výtrusné šištice či květy. Těžko říct, které pojmenování je výstižnější. Šistice sice vizuálně připomínají šišky recentních druhů jehličnanů, s těmi ale mají pramálo společného. U rodu Sigillaria tyto výtrusné nosnice klasového nebo šiškového tvaru nazýváme Sigillariostrobus Schimp., zkráceně Sigillarostrobus. Problém většiny květů plavuní je, že je nelze často svědomitě přiřadit ke konkrétnímu druhu plavuně. Již O. Feistmantel, který je v této souvislosti uváděn v Ottově slovníku naučném několik druhů květů, které se vyznačují krásnými makrospóry za květy Sigillarií pokládal, avšak s určitostí o jejich příbuznosti dosud nelze se vysloviti (bylyť nalezeny isolovány). Některé šištice se již od té doby podařilo zcela bezpečně určit a přiřadit konkrétním druhům plavuní, přesto stále funguje taxonomie umělého pojmenování, která vnáší spíše než řád chaos do jednotlivých karbonských rostlin. Stejné platí i o křenových systémech plavuní nebo tzv. dekorikátech.

Fotografie níže - nález dvou šištic, či květů stromovité plavuně rodu Lepidodendron Sternberg, 1820 † z vývozů dolu Staříč III. u Chlebovic. Jedná se o rozlomenou šištici, kdy je odhaleno její jádro. Systematika šištic není stále upokojivě dořešena a chybějí dostupné studie, zabývající se touto problematikou. My sami jsme na vývozech haldy Staříč III. nalezli alespoň ve fragmentech tyto otisky kůry lepidodendronů - Lepidodendron veltheimii Sternberg, 1820, Lepidodendron obovatum (STERNBERG, 1820), Lepidodendron simile Kidston, 1909, Lepidodendron aculeatum Sternberg, 1820 a Lepidodendron cf. dichotomum Sternberg, 1820. Výčet samozřejmě není zcela jistě úplný a těžko říci, kterému druhu z výše uvedených, či k jinému šištice patří. V dobývacím poli dolu Chlebovice (Staříč III) se nacházejí sloje petřkovických a hrušovských vrstev ostravského souvrství a lokálně izolovaně jaklovecké vrstvy.

? Sigilariophyllum sp. - velikost 350 mm, Ostrava Heřmanice, oddělení - svrchní karbon, stupeň namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Dlouhý list plavuně rodu Sigillaria Brongniart, 1822 † z koruny sromu. Listy plavuní rostly samozřejmě po celém kmeni stromu, byly však krátké a drobné. Oproti tomu korunu stromovité plavuně tvořily dlouhé listy, tzv phylloidy, které byly dlouhé okolo 1 metru. Phylloidy samotné jsou velké, kožovité, kopinaté, podlouhlé, s jednou jednoduchou, méně často vidlicovou žílou a zastrčenými okraji. Některé jsou ve tvaru jehly. Okraje drážky nesly epidermální chloupky, které byly pravděpodobně dalším ochranným zařízením proti odpařování vlhkosti. Sigilárie tak vypadala jako nějaký štětec s dlouhým vlasem. Kmeny sigilárií nesou stopy po fotosyntéze, předpokládá se, že byly tradičně zelené.

Sigillaria rugosa aff. reticulata Lesquereux 1860 - velikost kamene cca 17 x 10 cm, halda Řepiště - Paskov, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm., třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidodendrales † - plavuně, čeleď: Sigillariaceae †, rod: Sigillaria Brongniart, 1822 †, druh: Sigillaria reticulata Lesquereux 1860 †.

Listové jizvy této sigilárie jsou velké, úzké a příčně kosodélníkové - zašpičatělé na bocích a kulaté u kořene. Samotná velikost jizev je poměrně velká, přibližně 5 x 8 mm, co se sigilárií týče. Ty mají totiž obecně drobnější listové ojizvení. Povrch mezi nimi je výrazně příčně vrásčitý, což je další typický znak tohoto druhu plavuně. Kolem jizev, které jsou mírně zduřelé, však tyto vrásky scházejí a povrch je zde hladký. Pravděpodobně se jedná o variaci druhu rugosa, nicméně je velmi, velmi podobná druhu reticulata.

Níže je několik dalších pravděpodobných rekonstrukcí různých druhů stromovitých plavuní rodu Sigillaria Brongniart, 1822 †.

Stigmaria ficoides (Sternberg) Brongniart 1822 - kořenový systém plavuní rodu Lepidodendron - oddělení svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidocarpales †, rod: Stigmaria Brongniart †, druh: Stigmaria ficoides (Sternberg) Brongniart 1822 †.

[Stygmária, řečtina], vidličnatě více méně v horizontální rovině větvené spodní větve plavuňovitých permokarbonských rostlin (Lepidodendron, Gepidophlois, Sigillaria), tzv. kořenonoše, ze kterých vyrůstají v pravidelné šroubovici spoře větvené kořenové šlahouny, tzv. appendices. Název Stigmaria by se dal volně interpretovat jako ten / ta se stygmaty, případně, což je přesnější překlad Mariina stygmata. Český ekvivalent k latinskému názvu je však krásný název kořenonoš. Stáří přibližně 325 mil.let, Serpukhovian, což je nejmladší období časového rámce Mississippian, který odpovídá spodnímu karbonu.

Stigmaria stellata Goeppert 1841 - kořenový systém plavuní - oddělení svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidocarpales †, rod: Stigmaria Brongniart †, druh: Stigmaria stellata Goeppert 1841 (Lycopodiophyta) †.

Méně obvyklý otisk kořenového systému než běžněji nalézaná Stigmaria ficoides STERNBERG. Otisky Stigmaria stellata GOEPPERT jsou typické pro své jizvy, ze kterých vyrůstaly menší kořínky, ve tvaru "květin" či "hvězd". Dodnes není zcela zřejmé, ke které stromovité plavuni je přiřadit. Názory se rozcházejí a nejsou jednotné. Jen plavuní rodu Sigillaria Brongniart, 1822 † dnes rozlišujeme 33 druhů. O rodu Lepidodendron Sternberg, 1820 † ani nemluvě. Přesto se na základě poměru množství nálezů kůry a těchto kořenů předpokládá, že by mohlo jít o kořenový systém náležející plavuni Lepidodendron veltheimi. Stigmaria stellata GOEPPERT je vůdčí druh pro namur.

Některé formy kořenových systémů karbonských plavuní ze SECOND GEOLOGICAL SURVEY OF PENNSYLVANIA - Report of Progress and of the Carboniferous Formation Throughout the United States by Leo Lesquereux; ©1879.

?Sublepidophloios sp. - oddělení svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, petřkovické vrstvy, cca 327 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidodendrales †, čeleď: Lepidodendraceae †, rod: Sublepidophloios †

Ulodendron majus Lindley et Hutton - oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Ulodendron majus Lindley et Hutton má kmeny o průměru až několik decimetrů s kosočtverečnými listovými polštářky a jizvami po fertilních větvích, které jsou řazeny hustě nad sebou. Listy jsou jehlicovité. Je typický pro ostravské souvrství. Jako Ulodendron Sternbg. jsou popsány silnější větve, či kmeny Lepidodender, na kterém se ve dvou kolmých, vstřícných řadách objevují až několik cm veliké, okrouhlé nebo vejčité důlky po odpadlých větvích. Náš nález z Paskova není zcela ideálně prokreslený a je mírně navětralý. Přesto jsou dvě jizvy po větvích naprosto zcela zřetelné.